Jdi na obsah Jdi na menu
 


Foxteriér - hladkosrstý/hrubosrstý

 

 

Foxteriér - hladkosrstý/hrubosrstý

 

 

Historie:

Známe dvě variety foxterriérů – hrubosrstého a hladkosrtého. Hladkosrstý se považuje za původnější formu foxteriéra. Dnes jsou tyto typy považovány za dvě různá plemena, avšak předky a využití mají společné. Má se za to, že hladkosrstý foxteriér vznikl kříženým teriérů s bígli k tomu údajně došlo v hrabstvích  Cheshire a Shropshire. Původní foxterrieři byli čistě bílí, přikřížením psů s barevnou hlavou a černou skvrnou na hřbetě tu před námi stojí onen dnešní známý strakatý foxteriér.

Foxterrieři patří k velké skupině psů, která byla šlechtěna pro lov škodné, jezevců, tchořů a dalších v norách žijících zvířat. Plemeno se využívalo také ke štvaní lišek společně s foxhoundy, což je velký pes na vyskoých nohách. Snaha byla tedy o rychlého pohyblivého psa, který by se rychlostí a mrštností hodil ke štvaní lišek, další zásadou bylo tělo, které se ani v nejmenším detailu nemělo vymykat dokonalému proporčnímu vyvážení. Pes musel mít silné čelisti a dobře vypracovaný chrup, aby při zápolení se zvěří nepovolil. Jeho bílá srst prozrazovala lovci, kde se jeho pes v křovinách pohybuje. V Anglii se můžeme setkat například s označením „The Gentleman of the Fancy“ – což zdůrazňuje smysl pro proporce a dokonalou vyváženost a harmonii těla, kterou toto plemeno představuje.

Se jménem foxterrier se poprvé setkáváme roku 1859, avšak jako samostatné plemeno bylo uznáno roku 1876 ahrubosrstá forma byla popsána roku 1879.

Povaha a využití:

Jako u většiny plemen bylo jeho poslání dříve ryze lovecké, jak jsme řekli již v úvodu, byl šlechtěn pro lov škodné. Tato po generace jemu určená práce z něj dělá psa ostražitého, rychlého a bystrého. Díky svému líbivému vzhledu našel své místo pod sluncem i jako pes společník. Jeho přátelská a nebojácná povaha svědčí o jeho sebevědomí. Jeho majitel by měl být zkušenější kynolog, aby dokázal usměrnit jeho typicky terierské vlastnosti a manýry. Foxterrier skvěle vychází s dětmi. Hrubosrstý foxteriér si získal přízeň snáze a rychleji než jeho hladkosrstý předchůdce. A tak ho můžeme vidět kupříkladu na výstavách daleko časěji než jeho mladšího hladkosrstého bratra. Jako pes lovec se již dnes foxterrier moc nevyužívá, setkáme se s sním častěji jako se psem společníkem, či jako s výše zmiňovaným psem výstavním.

 

Vzhled:

Srst drsnosrstého foxteriéra má tu výhodu, že skvěle chrání před chladem a deštěm, což bylo v minulosti dalším skvělým předpokladem pro loveckého psa. Výška v kohoutku by neměla přesahovat 39 cm. Váha by se pak měla pohybovat v rozmezí 7,2 – 8,1 kg u fen, psi váží kolem 6,8 – 7,7 kg.

U hladkosrsté i hrubosrsté variety se setkáme s bílou barvou, která bývá doplněna tříslovými nebo černými znaky, avšak bílá musí převládat.

 

 Péče:

Srst se musí pravidelně kartáčovat. Je nutné se mu věnovat a nenechat ho zahálet. U výstavních hrubosrstých psů se srst trimuje.